Advanced Mobile Phone System (AMPS)

Oba zmíněné problémy ale šlo technologií šedesátých let těžko řešit. Mechanismy samotné byly známé, ale problém byl s úrovní, výkonem, řídicích jednotek. Až po roce 1970 se dostaly na trh mikroprocesory schopné běžného nasazení na takové úlohy. Proto se vývoj nové mobilní sítě u Bell Labs protáhl přes celá sedmdesátá léta a až v roce 1983 byla k dispozici první mobilní síť založená na novém standardu AMPS (Advanced Mobile Phone System, pásmo 800 MHz, analogový přenos).

K opoždění startu AMPS sítě nepřispěla jen nedostatečná úroveň mikroelektroniky, ale také rozhodnutí o rozdělení frekvencí pro tuto síť. Zatímco vývojáři Bell Labs předpokládali udělení celoplošných licencí, úřad FCC (americký regulátor telekomunikačního trhu) se rozhodl udělit po dvou licencích v celkem 150 geografických oblastech. Protože však tvůrci s tímto krokem nepočítali, neobsahovala síť AMPS definici roamingu, tedy možnosti fungování telefonu v síti jiného než domovského operátora.

Šlo samozřejmě o významný handicap a toto rozhodnutí dalekosáhle ovlivnilo vývoj telekomunikací na americkém kontinentu na příštích dvacet let. Možnost roamingu sice později do systému přibyla spolu se specifikací signalizace IS-41 v rámci sítě, ale rozdělení amerického mobilního trhu do mnoha maličkých kousíčků (navíc dlouho vzájemně neprovázatelných roamingem) komplikovalo vznik silných operátorů, kteří by mohli pobízet zákazníky k vyšší konzumaci služeb a investovat do dalšího vývoje a drahé technologie.