Československé radiotelefonní sítě AMR a Regionet

Československo se na rozvoji mezinárodních mobilních sítí nijak neúčastnilo, izolace způsobená železnou oponou a politikou Ruska vůči nesocialistickým zemím byla jasným oddělením socialistických zemí od problematiky západních mobilních sítí. Navíc v průběhu sedmdesátých let a zcela zřetelně již v letech osmdesátých se projevovalo zastarávání socialistického průmyslu, který zejména v cenově citlivé oblasti elektroniky pro běžné (tedy nevojenské) užití nebyl schopen držet krok se světem. To se projevovalo především v nedostatku a nekvalitnosti součástek.

AMR - automatizovaný městský radiotelefon

Na první české mobilní síti nazvané AMR (Automatizovaný městský radiotelefon, někdy se také používala zkratka AMRAD) se začalo pracovat v polovině sedmdesátých let v Tesle Pardubice, tehdy špičkovém radiokomunikačním pracovišti, vyrábějícím radary a radiostanice. Základem pro vývoj byl tehdy populární radiokomunikační systém Tesla Selectic, založený na tom, že stanice poslouchala na nosné svoji takzvanou selektivní volbu, jíž rozpoznala příchozí hovor. Tento mechanismus selektivní volby byl přejat i do první české mobilní sítě.

Mnohem později k síti AMR vzniklo množství legend a nánosů polopravd, skrze které se poněkud zamlžila pravá podstata této sítě. Je třeba si tedy uvědomit výchozí faktory. Především v ČSSR v době tuhé normalizace bylo naprosto nemyslitelné, aby normální občan mohl používat jakoukoliv radiostanici, natož takovou, kterou by mohl mobilně telefonovat. I radioamatérské licence a užívání amatérských radiostanic bylo pod bedlivým dozorem, nelicencovaný provoz radiostanic nepřicházel v úvahu.

Mobilní síť AMR byla od prvopočátku vyvíjena striktně pro účely správy pošt a telekomunikací, tedy pro vnitroresortní účely, zejména pro servisní práce na síti a vnitřní komunikaci mezi pracovníky na cestách. Na tomto předpokladu určení mobilní sítě bylo založeno i celé řešení, jež mělo pro skutečný „komerční“ provoz, o nějž se tato mobilní síť o dvacet let později pokoušela, mnoho omezení. Později se říkalo, že jejím hlavním určením bylo „obsluhovat papaláše“ – to ale nebyla pravda, na toto určení nenabízela dostatek komfortu a opravdu s ním původně nepočítala.

Především AMR nepočítalo s tím, že účastník by měl být volitelný automaticky, bez ohledu na to, v které oblasti se nachází. Protože se počítalo s použitím pro zaměstnance SPT pohybující se vždy v rámci UTO, bylo třeba pro volání do sítě AMR zvolit předvolbu UTO, v jejímž dosahu se mobilní stanice AMR nacházela. Díky absenci lokalizace účastníka byl vývoj systému AMR podstatně rychlejší a systém mohl být také významně rychleji implementován. Tím se AMR také lišilo od zahraničních systémů první generace, ve skutečnosti bylo pouze obdobou nejstarších radiotelefonních sítí, které ale následovalo s deseti až dvacetiletým odstupem.

Dalším omezením AMR bylo rozhodnutí o tom, že bude pracovat s čtyřčíselným očíslovacím prostorem, tedy že v síti AMR může být maximálně 10 000 klientů.

Neočekávalo se použití žádné jiné služby než služby příchozího a odchozího hovoru. Žádná jiná služba také nikdy nebyla poskytována. Už od počátku se také neuvažovalo o tom, že by systém měl poskytovat zahraniční telefonní spojení – zaměstnanci resortu jej nepotřebovali.

Další specialitou byla absence podpory účtování. I díky tomu byl celý systém velmi jednoduchý a rychle implementovatelný. To bylo později pro komerční provoz značnou překážkou, s níž si ale provozovatel nakonec věděl rady.

Ačkoliv mluvíme o jedné síti AMR, v době největší slávy existovaly dokonce tři v podstatě samostatné sítě AMR – experimentální, pracující na frekvenčním pásmu 162/167 MHz, celorepubliková (161/165 MHz) a oblastní (152/157 MHz). Tyto sítě na sobě byly nezávislé i frekvenčně a pokud jste chtěli mobilní stanici přepnout do jiné sítě, dělo se tak posunutím přepínače ladiče kanálů pomocí šroubováku. O uživatelském komfortu se nedalo mluvit, předpokládala se znalost uživatele, jímž byl resortní pracovník spojů.

S provozem experimentální sítě se začalo v roce 1978, v roce 1983 byla spuštěna celorepubliková síť AMR a v roce 1987 byly zprovozněny oblastí sítě. O rok později byl ukončen provoz experimentální sítě.